DIAMANTOVÁ SVATBA

Manželů Boženy a Oldřicha Čajkových

Pan "ženich" Oldřich se narodil v Radvancích. Ve věku patnácti let nastoupil do práce ve Vítkovicích. Tam byl jako hutnický dorost přidělen k podnikové železniční dopravě. Mašinky se staly jeho další životní láskou a provázely ho celým životem, protože od roku 1943 pracoval jako strojvedoucí u železniční dopravy Vítkovických železáren a vydržel tam až do starobního důchodu.
V době protektorátu se poznal se slečnou Boženkou z Vigantic u Rožnova pod Radhoštěm, která byla zaměstnána v pletařské továrně Kudlich v Rožnově. Po jednoroční známosti vstoupili ke konci války, 10.2. 1945 do stavu manželského. Po svatbě se manželka přestěhovala za svým mužem do Ostravy. Získali podnikový byt v Hrabůvce a vychovali v něm dvě děti - syna Rostislava a dceru Dášu. Žijí v něm společným a spokojeným životem dodnes.
Šťastný rodinný život byl pro oba životním krédem. Každoročně jezdili s dětmi na rodinné rekreace, takže děti ještě v mládí poznaly snad celou republiku. Pan Čajka byl vášnivým houbařem, miloval vodu a koupání, jeho paní si poradila s jakoukoliv prací v domácnosti. Ušít nebo uplést něco pro děti nebylo pro ni problémem. Její další doménou bylo vaření a hlavně pečení. To dnes poznávají i vnoučata a mohou potvrdit, že babiččiny buchty, a hlavně dorty, jsou ty nejlepší.
Rodina často jezdila na Valašsko, do rodiště paní Boženky, kde se scházela celá velká rodina. Tuto tradici, při níž bylo vždycky hodně legrace a písniček, převzala už další generace a přetrvává dodnes. Později, až děti odrostly a odešly z domu, jezdili manželé Čajkovi na zahraniční dovolené.
Po odchodu do důchodu se hlavně paní Boženka zasloužila pomocí při výchově čtyř vnoučat - Radka, Adélky, Terezky a Ondráška. Dnes i vnoučata jsou už dospělými a tak babiččiným potěšením je pravnučka Fontánka.
Nyní, kdy jsou už manželé Čajkovi na zaslouženém odpočinku a vypořádávají se s nemocemi stáří, jim jejich děti s rodinami, čtyři vnoučata a pravnučka svou láskou a starostlivostí zpříjemňují podzim života.