Ale důležitější bylo to za dveřmi třídy. Malá Anna Tereza Kučová, doprovázená maminkou Michaelou, to už měla za sebou a svírajíc v ruce papírového motýlka sledovala výstavku sněhuláků. A co při zápisu vlastně po ní chtěli?

„Po mě chtěli těžké otázky. Nakreslit maminku, dokreslit kuchaříčka a ještě chtěli po mě, kolik poznám zvířátek. A za to jsem dostala toto.“

A co to je?

„To je motýlek.“

Bylo vidět, že se jí motýlek moc líbí a řekla, že se ve škole naučí takové motýlky dělat. Škola se jí líbí a těší se do ní. A jak je na tom maminka Michaela?

„Maminka je nadšená, už se těším. Třeba i na to, že s ní budu dělat úkoly a budu klidná, protože se mnou se rozčilovali a vím, co to se mnou dělalo. Proto budu klidná. Když přinese špatnou známku, tak co? Hlavně že je zdravá a veselá.“

No, jestli maminka dodrží slovo, tak to možná budou spolužáci Anně Tereze někdy závidět. A nebo bude mít samé jedničky. Přejme jí to.

Před učitelkou Hanou Žídovou se v průběhu zápisu vystřídala řada dětí. A jaké jsou?

„Děti jsou velmi šikovné. Oproti minulému roku je málo odkladů. Měli jsme kluby předškoláčků a tak jsou děti připravené. Tím, že děti už do školy přicházely, tak to pro ně není neznámé prostředí, znaly i nás učitelky, takže byly v pohodě.“

Jsou pro děti ty kluby výhodou?

„Je to skvělé. My jsme to měli koncipováno jako přípravu k zápisu. Začalo to v listopadu a skončilo zápisem, ale klidně by se to dalo dělat už od září nebo naopak až do června. Děti jsou komunikativnější, ostřílenější nez před lety, chtějí se ukázat a a nebojí se vystupovat.“