Narodil se v Kvasicích na Kroměřížsku, vystudoval stavební průmyslovku ve Valašském Meziříčí, nastoupil u Pozemních staveb Gottwaldov a od roku 1968 v Nové huti Ostrava, kde za třicet let jako stavař vystřídal čtyři pracoviště.

V práci nesnášel „papírování“, zato v terénu se cítil dokonale, tam byl plný energie, náročný k sobě i k ostatním. Dařilo se – možná i vy, vážení čtenáři, bydlíte v domě, který pro vás v Hrabůvce v šedesátých létech postavil právě Josef Zavadil!

Byl galantní k ženám, kolegové ho uznávali a rádi si s ním i zazpívali. Zato u šéfů příliš oblíbený nebyl, stal se však pro ně nepostradatelným. Jeden z nich uvádí, že v létech 1991 a 1992 ho Josef nutil konat porady v 5:30 hodin ráno se zdůvodněním, že on (Zavadil) později nemůže, na stavbě se totiž začíná v šest.

Do důchodu odešel v roce 1997, ale neužil si ho pravděpodobně ani den. Až do posledního okamžiku totiž aktivně provozoval svou stavařinu, den pro něj začínal ve čtyři hodiny ráno a končil v děvet večer. Žil jen pro svou práci, pro rodinu a vnuky, pro sousedy v domě na Mitušově ulici a pro celý náš obvod.

„Sametovou revolucí“ v roce 1989 byl nadšen. Proto se zapojil do činností Obvodního úřadu, nejprve v komisi stavební a bytové, od roku 1994 až dodnes především jako zastupitel zvolený za ODS. Z jeho pohledu to byla zase jenom práce – na jednáních nerudně sledoval hodinky a počítal minuty (stále mu chyběl čas) ale bylo na něj spolehnutí. Díky tomu možná právě vy jste se s ním setkali u vás doma, když šlo o váš byt nebo dům. Možná, že ho očekáváte i teď v únoru.
Už nepřijde...

Budeš nám chybět, Jožko!

Jiří Mazur