Paní Langhammerová se narodila v Kolíně v rodině význačného občana města a obchodního rady Aloise Erharta, zakladatele a vlastníka textilního závodu. V Kolíně se rodina usadila díky přátelství se známým skladatelem a kapelníkem Františkem Kmochem. Jistý čas paní Anna strávila v penzionátu ve Francii, což přispělo k její jazykové výbavě (francouzština, angličtina, němčina) tolik potřebné pro styk s obchodními partnery. Po smrti svého otce vedla zmíněný podnik až do roku 1948, kdy byl textilní závod firmy „Erhart“ znárodněn. Před válkou byla činna ve společenských organizacích, výborně lyžovala. Za války všemožně podporovala rodiny vlastenců pronásledovaných nacisty. Z valné části financovala cestu známé spisovatelky Jarmily Glazarové do SSSR v roce 1946, obdržela spousty děkovných dopisů od lidí a jejich rodin z doby okupace. Osudovým dnem paní Anny Langhammerové byl 5. květen 1945, kdy ji chtěli zastřelit dva zfanatizovaní němečtí vojáci, kteří tvrdili, že vyvíjela protiněmeckou činnost. Po roce 1948 byla bezdůvodně perzekvována.

V roce 1953 se provdala a poté se v domácnosti starala o výchovu nevlastního syna, před osmadvaceti lety ovdověla. Paní Anna druhou polovinu svého života tráví v Ostravě, žije v zástavbě řadových domků v Zábřehu a je zde spokojena. I když se hůře pohybuje, je orientovaná, celkem dobře slyší i vidí. Přestože se ji podařilo překonat řadu nemocí včetně té nejzákeřnější, žádný konkrétní recept na dlouhověkost podle svých slov nemá.