Za více než šest desetiletí společného života vychovali dva syny a jejich rodina se rozrostla o čtyři vnoučata a tři pravnoučata.

Oba pocházejí z Lískovce, kde spolu chodili už do základní školy. Jejich cesty se ale na nějaký čas rozešly. Jaroslav pokračoval na průmyslové škole ve Vítkovicích a svůj pracovní život později spojil s Novou hutí. Miluška pracovala v Potravinách Třebovice a následně v Zábřehu. Když se jejich cesty znovu protnuly, netrvalo dlouho a v roce 1960 se zasnoubili. O rok později následovala svatba.

První roky společného života strávili v Lískovci u rodičů Milušky, později se přestěhovali do Zábřehu a nakonec se vrátili do Lískovce, kde si pořídili vlastní bydlení. Narodili se jim synové Milan a Kamil a postupně přibývala další generace. Dnes mají čtyři vnoučata a tři pravnoučata.

Důležitým místem rodinných setkání se během let stala jejich chalupa v Lískovci. S rodinou se tam schází dodnes. „Společný čas s manželem trávíme na zahradě naší chaloupky. Uvařím něco dobrého na oběd, posedíme, přijdou vnoučata, pro ně i ráda peču, a tak prožíváme naše dny,“ popisuje paní Miluška.

K rodinným tradicím patřily také výlety. „Našim společným zájmem byly výlety s dětmi. Horko těžko jsme našetřili na auto, museli jsme si odříkat jídlo i oblečení, ale když jsme ho konečně měli, jezdili jsme s dětmi k vodě a do přírody,“ vzpomíná pan Jaroslav.

Právě společné zájmy považuje za jeden z receptů na dlouhé manželství. A přidává k nim také pokoru, obětavost a vzájemnou důvěru. Důležité podle něj je i neshody řešit v klidu.

Pětašedesátému výročí manželství se tradičně říká kamenná svatba. Kámen v jejím názvu symbolizuje pevnost, stálost a odolnost vztahu, který obstál ve zkoušce času.