Roku 1921 bylo postaveno v I. stavební etapě devět samostatně stojících omítnutých domů v blízkosti dnešní Závodní ulice podle návrhu Friedricha Kobera. První rodiny se nastěhovaly do nových domů v září 1921. Od roku 1924 náležel ke každému domu čtyřdílný dvoupatrový chlívek. Obyvatelé zde měli k dispozici také záhony pro pěstování ovoce a zeleniny.

Hospodářská krize let 1921-1922 přerušila výstavbu tehdy ještě nepojmenované kolonie. K jejímu rozšíření přistoupily VŽ ve druhé polovině 20. let podle návrhu Arnošta Kornera. II. stavební etapa počala stavbou osmnácti domů s 91 byty, lokalizovaných západně od již stojících objektů. Byty byly předány do užívání dělníkům VŽ roku 1926. O rok později přibylo do zástavby čtrnáct domů, mimo jiné i objekt dnešního Komorního klubu, který sloužil od prosince 1928 pro potřeby knihovny s čítárnou; v přízemí byla umístěna mlékárna, obchod, trafika a holičství. Roku 1927 byly vystavěny domy, jež vytvořily pomyslné náměstí. Tomu dominuje blok domů sestavený do tvaru půlkruhu. V těchto domech (č. p.  310-312) došlo k prvnímu využití společných balkonů. V roce 1928 bylo vybudováno dalších devět objektů, které byly včleněny mezi od roku 1921 stojící samostatné domy v blízkosti Závodní ulice. Vyplněním mezerních prostorů vznikly dvě řady domů, připomínající z ptačího pohledu domovní blok ve tvaru písmene D.

Roku 1928 získala kolonie přívlastek Jubilejní a to podle 100. výročí založení Vítkovických železáren, resp. Rudolfovy hutě. Při této příležitosti byla 5. prosince 1928 kolonie slavnostně předána dělníkům VŽ. Na slavnosti nechyběly osobnosti jako např. generální ředitel VŽ Adolf Sonnenschein, starosta Moravské Ostravy Jan Prokeš či průmyslník a vynálezce František Křižík.

Roku 1929 byly vystavěny domy na Letecké ulici. Druhá etapa výstavby Jubilejní kolonie skončila rokem 1932, do něhož se kolonie rozšířila o desítky dalších domů (např. objekty kolem Edisonovy ulice, včetně tzv. harmoniky). Celkem bylo v II. stavební etapě od roku 1926 postaveno 89 domů s 585 byty.

V průběhu 30. let byla Jubilejní kolonie osázena stromy, původní hlohy nahradily sakury, jež byly vykáceny definitivně až roku 2011. Zasazeny byly také topoly. Kolem domů byly vybudovány dlážděné chodníky a fasády domů začaly pokrývat popínavé rostliny.

Okupační správa VŽ začala na konci roku 1939 plánovat rozšíření kolonie. Nová zástavba byla postavena již v III. stavební etapě podle projektu Aloise Pixe ze Zábřehu nad Odrou. Dvoupatrové domy stojící u křižovatky ulic Jubilejní a Mládeže byly kolaudovány roku 1940. Kolonie se rozšířila o 42 bytů.

IV. etapa výstavby Jubilejní kolonie přišla ve válečných letech 1941-1942, kdy bylo vystavěno dvanáct obytných jednopatrových domů na Jubilejní ulici (mezi ulicemi Mládeže a Dvouletky). Ve sklepeních měly umístěny protiletecký kryt.

Poslední, tedy V. etapa rozšíření kolonie, začala po 2. světové válce v rámci dvouletého hospodářského plánu. Válkou poškozený bytový fond bylo třeba rozšířit. 28. července 1946 byl proveden slavnostní výkop pro osmnáct nových domů A-Q, tzv. dvouletek. Nově vystavěné domy, zkolaudované roku 1947, byly uspořádány po třech do šesti bloků kolmo k tehdejší Šolínově ulici (dnes Dvouletky). Poskytly obydlí pro 72 rodin zaměstnanců VŽ.

Definitivní podobu získala kolonie v letech 1947-1950, kdy bylo postaveno posledních devět domů řady I, II a III. Dva jednopatrové a tři dvoupatrové domy byly vystavěny na ulici Mládeže, čtyři dvoupatrové podél ulice Edisonovy. Během poslední stavební fáze bylo do užívání předáno 50 bytů.

Celkově bylo v období let 1921-1950 vybudováno v Jubilejní kolonii 142 domů s 830 byty. Areál kolonie se stal významným reprezentantem sociálního programu Vítkovického a hutního těžířstva. Původně periferní obec Hrabůvka se díky Jubilejní kolonii proměnila v moderní dělnické sídliště. Od roku 2001 probíhá v kolonii poslední rozsáhlá bytová rekonstrukce. V roce 2002 bylo třiadvacet domů kolonie prohlášeno za kulturní památku.