Bude kreslit, dokud tužku udrží.

V Domě důchodců na Čujkovově ulici v Zábřehu proběhla 21.10. vernisáž, na níž byly prezentovány výtvarné práce jednoho z obyvatel domova, dvaaosmdesátiletého Lubomíra Čepela. V domě je i se svou manželkou, s níž žije už 51 let.
Malovat začal intenzivněji před dvaceti lety, když odešel do důchodu. Samozřejmě, když v někom dřímá talent, tak se začne projevovat už v dětském věku, což byl i jeho případ. V divadle Petra Bezruče, kde byl jevištním mistrem, dostal příkaz od ředitelství, že musí absolvovat nějakou výtvarnou školu. Tak vystudoval výtvarnou konzervatoř. Mezi portréty a mnohými zátišími s květinami byly i kresby, které evidentně nezobrazovaly místa v České republice.
"Ano, to jsme byli s manželkou ve Velké Británii a ve Francii. To bylo asi rok nebo dva před důchodem, když se naskytla možnost se tam podívat. Samozřejmě že nezbytnou součástí výbavy na cesty býval i blok a tužky. Jezdili jsme i do Budapešti, tam jsme byli několikrát. No, snažili jsme se žít, jako to šlo."
Nakreslil jste hodně kytek.
"Tak ty kreslím teď, v poslední době, protože už moc nemohu chodit venku. Kytky jsou teď mými modely. Sice nikam neutečou, nehýbají se, nevrtí s sebou, ale zase na druhé straně vadnou."
Máte tu možnosti k malování?
"Úžasné! Já mám ateliér, svůj vlastní ateliér, což mi vedení domova zařídilo. Mám tu podmínky vynikající a jsem za to moc vděčný."
Pracoval jste v divadle, do jaké míry je to prostředí inspirující?
"Divadlo je půvabné a připraví lidem, kteří se na jeho chodu podílejí, spoustu krásných vzpomínek."
Řekl jste, že tu máte dobré podmínky. Budete ještě malovat?
"Pochopitelně, když mám tu možnost, tak budu malovat, dokud budu moci, dokud tužku udržím."
Tak přejeme hodně zdraví a ještě dlouho pevnou ruku.