Je optimistická i ve stovce

Je to už sto let, co se v malé vesničce nedaleko hranic na území dnešního Polska, v bývalém Rakousku-Uhersku, narodila 21. listopadu 1905 paní Barbara Čechová.
Ve středu 16. listopadu se v Domově důchodců na Petruškově ulici, kde paní Čechová žije, konala oslava, na níž přišla řada významných gratulantů. Město Ostrava zastupovali náměstek primátora Zbyněk Pražák a vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Jaroslava Rovňáková, městský obvod Ostrava-Jih starosta Otakar Veřovský, místostarostové Karel Sibinský, Jan Půček a Karel Gavenda, a dále náměstek ředitele České správy sociálního zabezpečení Michal Ztratil, který paní Čechové přinesl dopis ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha a dárek– zvýšení důchodu o tisíc korun.
Zaplněný sálek plný gratulantů očekával jubilantku. A ta očekávání nezklamala. I když je imobilní na pojízdné židli, vjela do místnosti s elánem a úsměvem ve tváři. A po chvíli nezapomněla na svoji oblíbenou písničku – Já jsem mladá vdova, vdala bych se znova. V krátkém interwiev jubilantka vzpomněla na svůj život a hlavně těžkou práci, která ji provázela po většinu života. Tu připomněla opět, když byla dotázána na příčiny její dlouhověkosti. A pak už dojatá přijímala květiny a dárky od řady gratulantů a potlesk od zaplněného sálu.
Paní Barbara Čechová vyrůstala v rodině společně se čtyřmi sourozenci. Její otec pracoval jako lesní dělník a zároveň hospodařil na malé zemědělské usedlosti. Matka se starala o domácnost a pomáhala při pracích na poli. Těsně před vznikem Československé republiky se přestěhovali do vesnice Ropice nedaleko Českého Těšína, kde paní Barbara žila společně s rodiči a sourozenci do roku 1925, kdy se provdala a později přestěhovala do Českého Těšína. Její manžel pracoval v dole a paní Čechová vypomáhala na několika různých místech, převážně ve stavebnictví a zemědělství.
V roce 1939 po záboru pohraničí Polskem se všichni jako uprchlíci přestěhovali do Ostravy. Po skončení 2. světové války se starala o domácnost a příležitostně pracovala u různých stavebních firem. Měli tři děti, dvě dcery a jednoho syna. Od padesáti let byla doma a včetně nejmladšího syna vychovávala postupně všechny vnoučata, kterých bylo celkem pět.
Po úmrtí manžela v roce 1969, prakticky v 65 letech, začala pracovat brigádnicky v ostravské ZOO a to s malými přestávkami až do svých téměř osmdesáti let.. Až do roku 1997 žila sama a byla přes zdravotní problémy, způsobené převážně vysokým tlakem, soběstačná a aktivní.
Po pádu a zlomenině krčku stehenní kosti byla paní Čechová umístěna v LDN a po propuštění přijata do Domova důchodců na Petruškově ulůici v Zábřehu, kde žije dodnes. Z vlastních dětí, které vychovala, již dvě dcery zemřely.
Paní Čechová po celý život fyzicky namáhavě pracovala, zsžila spoustu strádání a starsostí, žila velmi skromně ve snaze dobře vychovat nejen děti, ale i vnoučata. Její jídelníček měl zásadu – první manžel, který těžce pracoval, pak děti, které rostou a nakonec já. Oblíbeným jídlembylo a zůstává kvašené zelí a brambor, a také bramborové placky pečené na plotně se špekem či máslem. Ráda si také dala, a to i dnes, skleničku piva či stopku slivovice.
Přejeme paní Čechové hodně zdraví, pohody a elánu do dalších let.