Do jaké míry nese předloha autobiografické rysy?
„Vzhledem k tomu, že bydlím na zdejším sídlišti a dlouhá léta jsem pracoval v pojišťovnictví,
mohl jsem v textu uplatnit obojí, nicméně s hlavní postavou románu i filmu se ztotožnit určitě nemohu, vždyť Pavel Jilemnický žije podstatně pestřeji než já.“

Proč televize změnila název předlohy "Bouře ve sklenici piva"?
„Pro filmové zpracování si televizní scénáristé vybrali jednu z dějových linií románu a nový název jim pro koncepci příběhu vyhovoval, ale vždyť i ten vyplynul z textu knihy.“

Do jaké míry bylo pro adaptaci přínosné zachování "ostravských reálií"?
„Stejně jako v knize, tak rovněž i ve filmu hraje Ostrava výraznou roli. Usmyslel jsem si totiž, že napíši románový příběh ze současné Ostravy, a protože pojišťovací agent většinou často navštěvuje klienty a pohybuje se z místa na místo, využil jsem toho (stejně jako posléze filmaři), abych si doslova „pošmákl“ alespoň na některých z mnoha ostravských reáliích, které se mi takto samy nabízely. Vždyť ani nevím, kdy se mi opět naskytne podobná možnost, vždyť se v posledních letech zabývám hlavně zpracováváním příběhů z moravského pravěku.“

Myslíte si, že pro práci pojišťováka je Ostravsko nějakým způsobem výjimečné?
„Nešlo mi o poukázání na výjimečnost, nýbrž spíše o to, oč jde určitě všem autorům společenských románů, o popsání určitého, dosti běžného typu člověka, který svým způsobem charakterizuje svoji dobu svými činy, svými touhami, ale i problémy, do nichž se dostává. Kromě toho pojišťovák se střetává s množstvím lidí různých společenských vrstev, s podnikateli, politiky, učiteli, dělníky, ale i s lidmi bez práce i stálého domova, atd.“

Jak vás inspirovalo samotné sídliště, respektive lidé, kteří tam žijí?
„Nesmírně! Kdybych se zaměřoval pouze na současnou beletrii, hlavně se společenskou tématikou, určitě bych našel hodně inspirace. Vždyť zde mnoho lidí znám osobně, měl jsem možnost vyslechnout spousty příhod i celých osudů, které by určitě stály za ztvárnění. Hrdina románu i filmu Pavel Jilemnický prožívá těžké chvíle, je pracovitý a schopný, ale zároveň má své sklony, např. k alkoholu, ženám a zábavám, ale především se takříkajíc všechno proti němu nějak spiklo a v krátké době přišel o auto, o práci, o rodinu, nemá kde bydlet, atd. Vím, že takovýchto pohnutých osudů i rodinných tragédií, (jistě i mnohem horších), vidělo naše sídliště víc. Ale lidé zde samozřejmě prožívají také světlé chvíle...“

Jak jste byl spokojen s výběrem představitelů?
„Byl jsem velmi spokojený, zejména s hlavním hrdinou, jehož ztvárnil Pavel Zedníček, ale i další role byly obsazeny velmi dobře, za mnohé vyjmenuji alespoň Michala Dlouhého, Jitku Asterovou a Tomáše Jirmana.“

Kolikátá to byla Vaše kniha a jaké máte další plány?
„Jednalo se pátou publikovanou knihu. Z toho dvě obsahují příběhy ze současnosti („Krysa v hlavě“ a „Bouře ve sklenici piva“). V budoucnu se rozhodně nebudu vyhýbat současné látce, avšak moje zájmy mě určitě budou zavádět do hluboké minulosti. Kromě již vydaného románu „Z pravěkých ság – Nesmrtelný“ z konce doby bronzové jsem v tomto roce dokončil další román z této edice „Z pravěkých ság – Armba“ z mladší doby kamenné, a rozpracováno mám ještě několik dalších románů s pravěkou látkou. Když všechno půjde dobře a bude mi přáno, mohly by v příštím roce vyjít dva až tři svazky. Doufám, že to vyjde.“