Musí nabídnout voličům takový volební program, kterým by voliče zaujal a získal jejich podporu a hlasy. Měl by vytýčit priority, neustále vyhodnocovat názory voličů, ctít veřejné mínění a většinou s malými finančními prostředky a často minimálními pravomocemi dosáhnout maxima možného. A to všechno v prostředí, kde obchodně partnerské vztahy jsou v mnoha případech deformovány korupcí a různými druhy nátlaků. Takže mnohý politik si připadá jako pěšák, snažící se přejít, pokud možno bez úrazu, přes zmiňované minové pole.

Dle mého názoru je pro fungování demokratického politického systému nejhorší korupce, prorůstající určitými stupni státní správy. Tato skutečnost byla největší měrou ovlivněna již v počátku vzniku demokracie u nás, kdy byly odstartovány privatizace velkého majetku, bez potřebné legislativy, následuje nekontrolovatelný lobbing podporovaný širokou poslaneckou imunitou s neefektivně dnes pojatou kontrolou střetu zájmů. Troufám si znovu tvrdit, že cesta politika v demokratické společnosti je dnes skutečně cestou v minovém poli.

Kde začít a jak z toho minového pole ven?

To by zabralo určitě mnoho stran polemických názorů, dobrých i mylných přání či postupů. Ať tak či onak, přece jen jsme od konce roku 1989 bohudík pokročili. Troufám si říct, že v celém dnešním politickém procesu by neměla nikdy chybět především slušná politika nebo spíše slušná politická práce s občany při řešení jejich názorů, připomínek, zájmů a potřeb.

Slušnost je, ale pouze jedna z forem přístupu politika k občanovi, která v dalším případě nemůže nahradit politický obsah volebního programu. Ale bezesporu ho musí doprovázet především otevřenost, serióznost a v neposlední řadě konkrétnost. V praxi to znamená předložit voličům takový volební program, který lze splnit a při jehož vyhodnocení na konci volebního období se politik nebude muset stydět a nesplnění zdůvodňovat planými slovy či dokonce vytáčkami.

Stojím si za tím, že politik by měl vždy zvážit o čem bude mluvit a co voličům slíbí. Dodržet v zásadě slova a sliby dané občanům nebo odpovědně říct bez výmluv a zbytečného mlžení, proč stanovené úkoly nebylo možno splnit, by se mělo v co nejkratším čase stát základem politické kultury.

Někde se začít musí, proto bych byl rád, aby alespoň u jednotlivých politiků už dnes převládala tato zodpovědnost při dodržování hlavně slibů občanům. Jsem přesvědčen, že to je základ pro slušnou politiku, na kterou mohou další navazovat při prosazování tak potřebné politické kultury. Snad to nebude pro nový rok 2006 a další léta zase tak velké přání – určitě pro většinu z nás.

Otakar Veřovský
starosta