Domov důchodců Čujkovova oslavoval

V tomto měsíci slaví Domov důchodců na Čujkovově ulici 35. výročí založení. Na slavnostním setkání, kterého se za MO Ostrava-Jih zúčastnili starosta a novězvolený senátor Otakar Veřovský, místostarosta Karel Sibinský a vedoucí odboru sociální péče ÚMOb Ostrava-Jih Lenka Podolinská, zástupci krajského úřadu a magistrátu města Ostravy
Ředitelka Magda Mertová se ve svém krátkém vystoupení ohlédla za pětatřicetiletou existencí domova, připomněla začátky v roce 1971, postupné rozšiřování a přestavby až do dnešní podoby. Představila také pracovnice, které v domově působí nejdéle, jedna dokonce od jeho založení. V programu, který oslavu obohatil, zazpíval sbor obyvatel domova a se svými modely se na přehlídce představily studentky nedaleké Střední školy uměleckých řemesel na Gurtěvově ulici. Žáci z této školy chodí také do domova důchodců malovat a někteří z obyvatel se pro ně stávají modely. Nejúspěšnější výtvory byly k vidění i na malé výstavě.
V rámci oslav uspořádal Domov důchodců také Den otevřených dveří, při němž si mohli zájemci toto zařízení prohlédnout.
Zastihnul jsem na chodbě sociální pracovnici Milenu Kupkovou se skupinkou tří žen a absolvoval s nimi prohlídku domova. Po ní jsem se paní Zdeňky Seidlové zeptal, co ji na den otevřených dveří přivedlo.
„Za prvé bychom tady chtěli umístit tchyni. A já už mám téměř šedesát let, takže se alespoň podívám, jaké to tu je. Zatím mám čas, ale deset let uběhne a budu vědět, do čeho půjdu.“
A jak se vám to líbí?
„No, trošku mi to připomíná školku, jak jsou tady zaměstnaní, ale vlastně, čím jsme starší, tím víc se vracíme do dětských let. Jsou tady ti senioři zabavení, mají společnost, je to tu pěkné a čisté.“
Takže to doporučíte?
„Tchýni určitě a mě za těch deset let také. A mám to blízko, jsem z Výškovic.“
Sociální pracovnice Milena Kupková mohla o zájmu občanů zasvěceně informovat.
„Myslím, že zájem je dost velký a ukazujeme jim všechno, co chtějí vidět.“
A o co je největší zájem?
„Hodně je zajímají volnočasové aktivity, pochopitelně také, jak vypadají pokoje.“
Zajímá je taky, za jakých podmínek se lze do domova dostat?
„Tak to je určitě zajímá, situace ale bohužel není taková, abychom mohli uspokojit kdykoliv a kohokoliv, je to individuální. Nového klienta můžeme ale přijmout jedině, když se nám uvolní místo, protože naše kapacita je zcela zaplněná.“
Co od návštěvníků slyšíte?
„Líbí se jim to tady, ale někteří říkají, že pokud to půjde, tak raději zůstanou doma. Možná si myslí, že jsme tady jen pro ty, kteří už sami nemohou. Ale my tady nemáme jen ležáky, kteří potřebují čtyřiadvacetihodinovou péči. Tady se mohou během dne vyžít nejen v dílnách, ale i jinak při různých zájmových činnostech.“