SON – vyjádření ke stížnostem majitelů domů

V zářijovém čísle JL jsme informovali o tom, že někteří majitelé domů a bytů – fyzické i právnické osoby – podali u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku stížnost se žalobou na Českou republiku. Žádají náhradu škody, která prý jim vznikla regulací nájemného ve vztahu k nájemcům. Údajně má jít až o 170 miliard korun.
I když nájemci bytů v ČR nejsou shora uvedenou stížností přímo dotčeni, považuje Sdružení nájemníků ČR, které zastupuje několik desítek tisíc těchto nájemců bytů, upozornit soud na některé závažné skutečnosti., které by při svém rozhodování měl vzít v úvahu. Proto SON poslal v tomto smyslu koncem října 2006 soudu vypracovaný dopis, ve kterém shrnuje a uvádí relevantní argumenty a fakta, vztahující se ke stížnosti majitelů domů.
Současné průměrné výdaje rodin v nájemních bytech na bydlení představují téměř 23% jejich příjmů, což je srovnatelné s většinou zemí v EU, a to i přesto, že velikost bytů a zejména jejich vybavení je podstatně horší. Domácnosti důchodců a vícečlenných rodin ve velkých městech mají náklady na bydlení převyšující často 70 % jejich příjmů, což nemá v zemích EU obdoby.
Nájemné v letech 1993 – 2001 vzrostlo v ČR v průměru o 920 %, v Praze pak o 1500 %. Příjmy obyvatel v tomto období vzrostly v průměru pouze o 470 %.
V souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku platil v ČR právní předpis (vyhl. Č.176/1993 Sb.), který umožňoval jednostranné zvyšování u nájemních vztahů, uzavřených před účinností tohoto právního předpisu, podle kterého bylo toto nájemné v ČR pravidelně zvyšováno až do roku 2002. U nájemních smluv uzavíraných po 1.1. 1995 podle tohoto právního předpisu neexistovalo žádné omezení, pokud jde o stanovení výše nájemného tedy žádná regulace nájemného u nájemních smluv uzavíraných po 1.1. 1995 v ČR neexistovala a neexistuje. Stížnost stěžovatelů tedy směřuje proti výši nájemného, které je obsahem již dříve uzavíraných smluv.
Nájemce bytu v ČR je kromě nájemného a služeb s bydlením, určeného dle zvláštního právního předpisu, povinen hradit ještě nájemné za vybavení bytů standardními předměty a vydává nemalé finanční prostředky též na tzv. „drobné opravy“ v bytě, do kterých jsou počítány i opravy podlah, oken, dveří a dalších součástí bytu, což v evropských zemích nemá nikde obdoby, protože takové opravy hradí v těchto zemích pronajímatel ze svého. O těchto nemalých, mnohatisícových investicích, které je nájemce bytu povinen investovat na zhodnocení majetku pronajímatele, není ve stížnosti pronajímatelů hovořeno a ani nejsou vykazovány v číslech, která udávají výše nájemného.
Požadavky pronajímatelů na tzv. „tržní nájemné“ se zcela vymykají úrovni tržního nájemného, vzhledem k průměrné mzdě, v naprosté většině evropských států. Jestliže v Lucembursku lze standardní byt 2+1 pronajmout za 1000 EUR (průměrný plat 3000 EUR), v Berlíně za 450 – 500 EUR (průměrný důchod 1200 EUR), v Ženevě za 2500 CHF (průměrný plat 6200 CHF), v Praze požadují pronajímatelé na volném trhu za takový byt 15-20 000 kč (průměrný plat je 19600 kč a průměrný důchod 7500 kč). Z uvedeného je zřejmé, že ani tržní cena, které se pronajímatelé dovolávají, nemůže přesáhnout příjmy zájemců o bydlení a pronajímatelům nemůže vzniknout škoda, pokud požadují plnění, které nájemce není schopen reálně zaplatit.
SON ČR spolu s občany ČR očekává od Evropského soudu pro lidská práva takové rozhodnutí, které přihlédne nejen ke spravedlivé ochraně vlastnických práv pronajímatelů, ale též k ochraně i dalších občanských práv, z nichž právo na bydlení, právo na ochranu rodin s dětmi a právo na ochranu seniorů jistě nepatří k těm, ke kterým by bylo možné v Evropě přihlížet méně naléhavěji než k právům jiným.
Závěrem mi vážení občané – nájemníci dovolte popřát vám , vašim rodinám a blízkým šťastné a klidné prožití vánočních svátků a v novém roce 2007 stálé zdraví, životní pohodu a spokojené bydlení. Těšíme se na spolupráci v novém roce.