První zastávka byla nahoře na Ostravici pod Smrčkem, kde byl ve středisku Odra tábor pořádaný sdružením Duha wings. Jeho vedoucí a také hlavní vedoucí tábora, Stanislava Kantorková, ho představila.

„Máme tady 13 dětí a 2 vedoucí. Jsou to převážně děti, které navštěvují nízkoprahový klub Ulice v Zábřehu na Pískových Dolech. Tedy děti z obvodu Ostrava-Jih, ale jsou tu i dvě z Paskova, které navštěvují naše víkendové akce a někdy přijdou i odpoledne v průběhu týdne. Jezdí až z Paskova a v klubu se jim líbí to, že nemají striktně daný program, nemusí se organizovaného programu účastnit , sami si mohou vybrat aktivity, které budou dělat.. Nabízíme široké spektrum od sportovních až po kreativní jako je například keramika.“

Je těžší organizovat tábor za ne příliš příznivého počasí?

„Já si myslím, že počasí není záležitost, kterou bychom mohli ovlivnit, takže je třeba se připravit na obě varianty – pěkné i škaredé počasí. Pro to nepříznivé máme zásobu klubových her, přivezli jsme si pro to spoustu materiálu z Ostravy, takže počasí nás nemůže zaskočit. Máme tu dostatečný prostor, kde si můžeme s dětmi sednout, máme i celotáborové turnaje, například „Člověče nezlob se!“, hrajeme už třetí den a děti to baví.“

A co vycházky do přírody?

„Samozřejmě, pokud počasí dovolí, tak jsme venku. Učíme je poznávat okolí, ukazujeme, kde se která hora nachází, mají kontrolní otázky.“

A chodí děti rády do hor?

„No, někdy třeba nejsou ze začátku nadšené, ale za chvíli o tom neví, protože tady mají kamarády a samozřejmě si cestou povídají a máme pro ně během vycházky i různé úkoly.“

Jak je tábor pro rodiče finančně náročný?

„Rodiče dětí platili pouze příspěvek na stravu, ubytování a jízdné jsme hradili z dotace města, kterou máme na činnost. Je to taková odměna dětem za to, že v průběhu roku navštěvují klub. Řada rodičů by si zaplacení celé částky nemohla dovolit.“

Jedním ze 13 dětí na táboře byla i Petra Šinderbalová, která klub Ulice navštěvuje.

„Ano, chodím tam, mám tam kamarády, hraju si s nimi, chodím do keramiky. Chodím tam každý den, pokud nejsem nemocná.“

Jak se Ti líbí na táboře a co všechno děláte?

„No líbí se mi tady, hrajeme různé hry, chodíme na vycházky.“

A jak to máš s kamarády?

„Já jsem na tábor s kamarády jela a ještě jsem si navíc našla další.“

Nelituješ, že jsi jela, když je takové počasí?

„No, chtěla bych, aby bylo horko, ale nedá se nic dělat. I tak máme dobrý program a jsem ráda, že jsem jela.“

Další zastávka byla v Rajnochovicích na úpatí Hostýnských vrchů. Projeli jsme pěknou obcí a v lesnatém údolí kousek pod sjezdovkou na Trojáku jsme u tábořiště Ondra našli tábor, jehož zřizovatelem je Středisko volného času (dříve DDM) na Gurtěvově ulici v Zábřehu. Někteří z obyvatel tábora byli v historických kostýmech, dokonce jsme viděli i drátěnou košili, na prostranství stála nehybně dvě děvčata s vlajkami. Vysvětlení se nám dostalo od hlavního vedoucího Kamila Kozelského, jinak v rámci tábora se jmenoval Merlin.

„Je to motivováno legendou o svatém grálu, králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Děti se vžily do doby středověku, vybrali si stará jména, jednotlivé družiny dostaly prapory, učí se s nimi zacházet a držet je, poznají středověké zbraně a mohou si je vyzkoušet, naučí se základní šermířské kroky a postoje, mohou si vyzkoušet, jak se pohybuje v drátěné kroužkové košili, která byla součástí brnění apod. Ten tábor už byl prezentován jako šermířský, takže se dá předpokládat, že se do něj přihlásily děti, které mají zájem o historii. Na letáku bylo i to, že tady budou mít vystoupení skupiny historického šermu, bude tady rytířský turnaj a děti si budou moci vyzkoušet střelbu z luků a některé další discipliny z rytířského života.“

Je opravdu vidět, že to děti zajímá?

„Ano, zájem je veliký, nesetkáváme se s žádnou neochotou. Děti se s nadšením hlásí do úkolů a to i takových, například, že je třeba utřít stůl. Jsme z toho dost překvapení. Mimo běžné hry soutěže se ještě děti mohou ve volném čase přihlásit o úkol a o to je nebývalý zájem. Musíme zájemce i odmítat a odkazovat je na další dny. Musí například stát s praporcem aniž by dělali nějaké pohyby, mlčet určený čas apod. Ty úkoly jsou motivovány také duchem tohoto rytířského tábora a jejich délka a náročnost je samozřejmě odstupňována podle věku dítěte. Dále je to například zkouška strategie, to hrají proti vedoucímu dámu, nebo zkouška paměti, kdy si musí zapamatovat několik předmětů.“

Využíváte také krásné okolí?

„Určitě. Zrovna za chvíli budeme mít jeden takový kratší výlet, kdy si děti vylosují směr , kterým se vydají a jejich úkolem bude jít třicet minut volnou chůzí aniž by se vychýlili od určeného směru, samozřejmě pokud to bude možné z bezpečnostního hlediska. Máme samozřejmě naplánován celodenní výlet a asi dva půldenní. Je tady i šance zajistit projížďku na koních a na to se děti také velmi těší.“

Tomáš Dědek přijel na tábor až z Dívčího Hradu na Osoblažsku.

„Já jsem se o něm dozvěděl od jedné známé a zaujalo mě, že je takový rytířský.“

Zajímá Tě historie?

„Ano, i ta středověká.“

A jak tábor splňuje Tvé očekávání?

„Je to tu velmi dobré, už jsem splnil dva úkoly, dnes jsem chtěl mlčet, ale kvóta byla vyčerpaná. Jsem tu moc spokojený.“

Spokojená byla i děvčata Tereza Blažková a Kristina Chmelová z Ostravy. Tereza hlavně nechtěla být doma a tak si vybrala tábor a vzala si s sebou kamarádky. Líbí se jim příroda, zajímavá je náplň, dobře vaří, zkusily si i některé úkoly a Tereza věří, že se jí podaří splnit i ten pro dívku nejnáročnější – mlčení. A vzhledem k věku ji čeká ta nejdelší doba – sedm hodin. Snad se jí to podaří, ale určitě se všechny děti vrátí domů spokojené.