Fotografovali podle archivních snímků

Na ZŠ Dvorského byla slavnostně otevřena výstava fotografií, jejichž autory byli z poloviny žáci školy. V rámci projektu „Krajina za školou“ fotografovali některá místa a objekty v Ostravě, jejichž fotografie, staré několik desetiletí, našli v archivu.Slavnostního zahájení výstavy se zúčastnili i místostarostové MO Ostrava-Jih Karel Gavenda a Leo Luzar.
Učitel Jan Goj byl jedním z vedoucích projektu:
„Ředitelka nás požádala, zda bychom do toho projektu nešli jako vedoucí. My jsme si vytipovali děti, které byly ochotné takovou věc dělat, protože se většinou jednalo od odpolední hodiny, děti mají těch povinností dost a toto byla práce navíc. Vytvořili jsme takový tým a s ním jsme pracovali.“
Bylo těžké děti získat?
„Já myslím, že ne. Tolik, kolik jsme potřebovali, těch asi pětatřicet, bylo ochotných na projektu dělat.“
Jak dlouho to trvalo od prvního kontaktu až po dnešní výstavu?
„Ten projekt byl dvouletý a teď jsme v závěru.“
Od vedení školy jste asi měli podporu.
„Tak samozřejmě. Například v závěru školního roku, kdy už se tolik neučí, tak jsme šli s dětmi fotit i místo vyučování. Některé ty výjezdy až na druhou stranu Ostravy a hledání záběrů, to zabralo dost času a bylo dobré, že jsme občas koncem roku mohli vyrazit už v osm ráno. Pomohlo nám to a udělali jsme víc práce.“
Zajímaly se o projekt i ostatní děti?
„Většina z dětí o tom moc informaci nemá, ale hovořilo se o projektu v hodinách a také na třídních schůzkách s rodiči, takže nějaké povědomí by mohlo být a já věřím, že se na výstavu přijdou podívat nejen mnohé děti, ale i rodiče.“
Končí akce touto výstavou?
„Bude to pokračovat dál. Teď je tady na panelech 44 fotodvojic a mělo by jich být minimálně víc než sto. V počítači máme dalších asi pětadvacet. To znamená, že celkem jich máme okolo sedmdesáti, takže ještě nějaké fotky nafotíme a budeme to dávat na internet.“
Vy jste také hovořili s pamětníky.
To jsme byli dvakrát v domově důchodců v Zábřehu a senioři si s dětmi povídali o starých časech, protože to s obsahem této akce tématicky souvisí. Byla to jejich vzpomínání na to, jak to vypadalo v stravě v době jejich mládí. Vzpomínali třeba na dopravu, jak vypadaly tramvaje. O tom děti nemají mnohdy ponětí, jak to třeba mohlo vypadat před osmdesáti lety. Takže si myslím, že to pro ně mohlo být velmi zajímavé.“
Na vernisáži byli pochopitelně i někteří autoři fotografií, například Martin Havlík a Jan Chrástek. Jak dlouho Martin fotí a jak se k projektu dostal?
„Fotím od té doby, co jsme si koupili domů Digital, to je tři roky. Začal jsem fotit a chytlo mě to. Paní učitelka se nás ptala, jestli umíme s fotoaparátem a počítačem a tak nás vybrala.“
Podle čeho jste, Honzo, vybírali objekty?
„My jsme chodili do archivu v Přívoze a paní učitelka tam vybírala fotky. My jsme si zapsali odkud je a z kterého roku a pak jsme je chodili fotit.“
Kolik to zabralo času?
„Docela dost. V podstatě skoro každý druhý týden jsme šli do archivu a pak jsme chodili do terénu fotit. V archivu to bylo ze začátku zajímavé, ale pak už nás to tak nebavilo, byly to samé černobílé fotky.“
Myslí si Martin, že se oproti archivním fotografiím Ostrava hodně změnila?
„Já si myslím, že hodně. Kdysi se o ní říkalo, že je černá, ale to neplatí, protože některá místa se hodně změnila, poznali jsme to, když jsme ta místa fotili. A někdy dalo velkou práci najít ten správný úhel, ze kterého byla ta archivní fotografie zabraná a občas jsme se u toho pohádali.“
Jaké máš pocity na výstavě a šel bys do toho znovu?
„Je to takové zajímavé, jak se měnila Ostrava v toku času. . Určitě toho nelitujeme a já bych do toho šel znovu. Já rád fotím a byla to pro mě v podstatě zábava.“